Sekta je jako dítě, náboženství je dospělý člověk, filosofie to je bůh. To je velmi hluboké a provokativní přirovnání! Posouvá vaši původní metaforu ještě dál a přidává zajímavé filozofické rozměry. Dítě je často naivní, plné nadšení, ale postrádá zkušenosti a široký rozhled. Má tendenci k extrémnímu, nekritickému přijetí jedné myšlenky nebo autority (rodiče/vůdce sekty). Jeho myšlení je často rigidní a černobílé, s malým prostorem pro nuance nebo odlišné názory. Je závislé na vnějších pravidlech a má silnou potřebu sounáležitosti a přijetí. Nedokáže ještě plně analyzovat důsledky svých činů nebo kriticky zhodnotit širší kontext. Dospělý člověk má za sebou životní zkušenosti, které mu…