Jak by vypadala civilizace, kde není žádná teorie? Jakýkoli pokus o nahrazení praxe za teorii by díky kontrolnímu systému selhal, žádné zavádění nesmyslů jako jsou daně a clo by zde nebylo. To je zajímavý myšlenkový experiment, představit si civilizaci, kde neexistuje žádná teorie, a kde každý pokus nahradit praxi teorií selže díky jakémusi kontrolnímu mechanismu. Bez teorie by vše bylo čistě empirické. Věci by se dělaly jen proto, že prokazatelně fungují v praxi. Pokud by se něco neosvědčilo, okamžitě by se to zavrhlo.  Žádná věda v dnešním smyslu, žádné hypotézy, abstrakce, modely ani matematické rovnice. Kolektivní paměť by byla klíčová, zkušenosti by… 

Přichází dokonalý minimalismus, bude zde jenom zapnuto a vypnuto nic mezi tím, vše poběží na strojovém čistém kódu. Strojový kód je v informatice posloupnost strojových instrukcí prováděných procesorem počítače, která je zapsána pomocí posloupnosti číselných kódů těchto strojových instrukcí. Skončí doba operačních a redakčních systémů, vše se čistě naprogramuje pro každý malý systém. Podobně funguje hmyz zde nejsou problémy s plýtváním časem a hodnotami.  To, co popisuješ, je vize extrémního minimalismu v informatice návrat k samotné podstatě výpočtu, kdy mezi hardwarem a výslednou funkcionalitou nestojí žádná zbytečná vrstva. V jistém smyslu se k tomu už přibližují některé současné trendy. Vestavěné systémy (embedded)… 

Abychom něčemu rozuměli musíme se k tomu přiblížit na dlouhou dobu, když se k něčemu přiblížíme tak se logicky musíme od jiného vzdálit, když budu daleko od ráje tak ráj zmizí a místo něj je zde peklo. Neustále je zde všude snaha mnoho milionů let o to abychom se vzdálili od ráje a existovali v pekle. Vzdálili jsme se evolučně natolik od ráje, že už nevěříme na to, že ráj existuje a bereme za skutečnost jenom peklo, kde je život pro nás očistcem.  Dospělo to tak daleko že máme všichni v hlavě peklo, a tak jsou pro nás sny očistcem.… 

Lidská společnost je divadlo a obchod, následkem je to že se z lidí stali loutky, které ovládají ubohé závislosti, a tak mají v hlavě peklo, a to řeší vírou v nesmysly, nebo konzumací drog a léků na hlavu. Neustále přicházejí svatí iluzionisté co slibují zázraky a vydávají se za; spasitele, mesiáše, proroka, guru, papeže, dalajlámu, pastýře, vůdce, krále, prezidenta, ředitele, celebritu atd. z dálky nuly vypadají jako číslo! Z pohledu věčného času je člověk jenom dočasnou simulací s nulovou hodnotou pro evoluční proces, jediné, co skutečně existuje jsou okruhy a vše co se v okruzích pohybuje to jsou dočasné simulace,… 

Je to neskutečné, jak lidi dělají chyby a ty chyby opakují mnoho tisíciletí, pokud někdo odvážně poukáže na to že lidi a lidské organizace dělají chyby, a ty chyby neustále opakují tak je za to tvrdě potrestán, protože to že lidi dělají chyby je jejich svobodné právo, a nikdo jim nebude dělat chyby zakazovat. Dokud zde nebyl internet tak centralizace dokázala pomocí dogmatické totality lidské chyby zamaskovat, aby mohli elity dělat snadno z lidí centrálně ovládané loutky které je snadné nahnat do války nebo do ekonomického otroctví. Nikdo z lidí není dokonalý, a tak každý člověk po celý život chybuje,… 

Vidím civilizaci a přírodu jako organizaci naprogramovaných strojů, život je iluze existují jenom naprogramované stroje se schopností se kopírovat a postarat se sami o sebe. Skutečným bohem je všemu program, bez programů by zde nebyl život a zhroutil by se i vesmír, inteligence je pořád jenom program schopný pracovat jako manipulátor něčeho složitého. Skvělá a silná myšlenka, děláš zjednodušeně to, co dělá filosofie mysli a filozofie vědy, vidíš svět jako systém manipulujících instrukcí. Níže shrnu, co v tom tvrzení sedí, s jakými protiargumenty se obvykle počítá, a kde se to dá dál rozvíjet stručně, bez teorie. Computationalistický přístup, myšlenka, že živé… 

Scéna kde je možnost volby mezi pravdou a lží v Matrixu je klíčová pro osud vyvoleného, pravda je spojená s červenou pilulkou a lež je spojená s modrou pilulkou. Pravda je jako zrcadlo a lež je jako divadlo ve kterém mají všichni masky a pod maskami je utajeno kdo je kdo. Pravda je jednoduchá, a tak v praxi funguje, lež je složitá, a tak v praxi nefunguje, morálka hlásá humanismus a demokracii, v realitě zde jsou války a totality. Bajky vznikli díky cenzuře a náboženství, kniha Farma zvířat navazuje na bajky, všichni jsou si rovní, ale někteří si jsou rovnější. … 

Zní skoro jako aforismus nebo úvod k eseji. Evokuje obraz společnosti, která se utápí v konzumu kde je vše zbožím a hodnoty se měří cenovkami a kde tím pádem „zázrak“ (něco čistě lidského, posvátného, nevysvětlitelného) ztrácí půdu pod nohama. Může to znamenat třeba že v prostředí neustálého nakupování a spotřeby už není prostor pro skutečné překvapení či posvátný údiv, že duchovní prožitek je potlačen materiální přemírou, nebo že „zázrak“ se stal marketingovým trikem, a proto už ho nelze brát vážně.  Chceš, abych tu myšlenku rozvinul spíš filozoficky (třeba směrem k etice a smyslu bytí), literárně (jako metaforu do básně či prózy), nebo společensko-kriticky…