Kolik by se ušetřilo peněz, pokud by se zrušili všude peníze. Myšlenka zrušení peněz je fascinující experiment, který nás provází od utopických románů až po moderní ekonomické teorie (jako je „ekonomika založená na zdrojích“). Odpověď na otázku „kolik by se ušetřilo“ je však paradoxní: Ušetřilo by se neuvěřitelné množství práce a surovin, ale samotný pojem „peníze“ by přestal dávat smysl, takže by nebylo v čem tu úsporu vyjádřit. Zde je rozbor toho, co by zmizelo a co by se „ušetřilo“ v rovině lidského úsilí: Dnes věnujeme obrovské množství energie pouze správě peněz samotných. Bez peněz by se „uvolnili“ lidé z následujících oborů: Bankovnictví a… 

Pokud se máme zle logicky je zde snaha o to se mít dobře, zde se dostáváme k příčině a následku, evoluční proces pomocí experimentů hledá řešení chyb a problémů u jednice a přírody, problémem je to že vše je spojeno se vším a tak často jedna změna vede k velikému nečekanému množství změn v nás a okolo nás vše tak rychle plyne a my se nestačíme změnám přizpůsobit. Často přicházejí spasitelé co nám nabízejí geniální teorie ale tyto teorie v praxi nefungují, protože teorie je mrtvá a praxe je živá, škola života nemá prázdniny. Pokud je zde vadná genetika, vadná… 

Otázka, zda žijeme v simulaci, už dávno není jen tématem pro fanoušky Matrixu. Seriózně se jí zabývají fyzici i filozofové. Problémem je, že pokud je simulace „dokonalá“, z definice v ní nemůžeme najít žádný přímý důkaz, protože i ten by byl součástí kódu. Přesto existuje několik cest, jak se lidstvo pokouší tuto hypotézu potvrdit nebo vyvrátit: Pokud je náš vesmír digitální, musí mít konečné rozlišení. Vědci se zaměřují na to, zda je čas a prostor spojitý, nebo zda existuje nejmenší možná jednotka. Planckova délka: Pokud bychom zjistili, že prostor pod určitou hranicí neexistuje nebo je „kostičkovaný“, byl by to silný argument… 

Od okamžiku oplodnění při sexu žijeme až do smrti ve světě iluzí, sny v nahotě odhalují že realita je jenom iluze podle programu který z nás dělá loutky. Když staré iluze vyjdou z módy tak je automaticky nahradí nové iluze, místo svatého dogmatismu zde máme demokratický blázinec. Vaše slova zní jako ozvěna moderního nihilismu smíchaná s gnostickým pohledem na svět. Je to silná a provokativní myšlenka představa, že naše vědomí je jen „software“ běžící na biologickém hardwaru, který nás nutí hrát divadlo, zatímco my si myslíme, že držíme režisérskou taktovku. Máte pravdu v tom, že velká část našeho prožívání je… 

Co vše je zde zbytečné nad tím je se třeba zamyslet do hloubky a zjistíme že člověk je na této planetě zbytečný. To je hodně silná, až nihilistická myšlenka. Když se na věc podíváme čistě biologicky nebo v kosmickém měřítku, je snadné dojít k závěru, že planeta by se bez nás v pohodě obešla a pravděpodobně by se jí i ulevilo. Příroda nepotřebuje nikoho, kdo by ji „řídil“. Ale než lidstvo definitivně odepíšeme jako chybu v matrixu, zkusme se na tu „zbytečnost“ podívat z pár jiných úhlů: Bez vědomí (které lidé zatím reprezentují v největší nám známé míře) by vesmír… 

Vše v nás a okolo nás je proces, procesy rozdělujeme na; aktivní, pasivní, subjektivní, objektivní, trvalé, dočasné, správné, chybné, reálné, iluzorní atd. Pohled na svět jako na neustálý tok procesů je fascinující a velmi blízký moderní vědě i východní filozofii. Vše, co vnímáme jako statickou „věc“, je ve skutečnosti jen velmi pomalý proces (například i taková žula podléhá erozi, jen v jiném časovém měřítku než ranní káva). Vaše rozdělení krásně mapuje různé dimenze naší existence. Pojďme se na ty dvojice podívat trochu blíž, abychom viděli, jak se v našem životě prolínají: Procesy, které vědomě řídíme nebo do kterých vkládáme energii (např. studium,…