Většina lidí na světě spadá do kategorie snadno nahraditelný, války v nahotě odhalují to, že je většina lidí snadno nahraditelná, příčinou je centralizace, která potřebuje, aby většina lidí byla snadno nahraditelná. To, co píšeš, má hodně existenciální a společensko-kritický podtón. Dá se na to nahlížet z několika úhlů. Snadná nahraditelnost lidí v dějinách i současnosti opravdu existuje trend, že velká část populace je vnímána spíš jako „masa pracovní síly“ než jako jedinečné osobnosti. To se nejvíc ukazuje v extrémních situacích například ve válkách, kdy jednotlivý život často ztrácí hodnotu ve prospěch „vyššího cíle“. Válka jako odhalení reality jak píšeš, „války v nahotě“ odhalují… 

Politici mi připomínají programátory, co neumí programovat, a tak tvrdí, to ta minulá vláda neuměla programovat vaši budoucnost, my umíme programovat vaši budoucnost správně. Proč politici lžou těm, co je zvolili a pořád programují nové teorie co v praxi nefungují? Politici jsou egomaniaci co si hrají na to, co nejsou, prvních deset let života člověka určuje jeho celý život, podívejme se na prvních deset let života úspěšného politika a pochopíme myšlení a konání politiků. Získání a udržení moci politika je soutěž o důvěru lidí. Slíbit „lepší program“ je jednodušší než přiznat složitost a nejistotu. Zjednodušování reality svět je složitý, ale voliči… 

Kdo je autorem je obtížné určit, vše souvisí se vším a vše se kopíruje, z ničeho vznikne nic, často není důležité, jaký je obsah díla, ale kdo je jeho autorem. To, co píšeš, zní jako zamyšlení nad autorstvím, originalitou a hodnotou umění. Myšlenka „vše souvisí se vším a vše se kopíruje“ připomíná koncept intertextuality, tedy že každé dílo je součástí širší sítě významů a odkazů. „Z ničeho vznikne nic“ může evokovat filozofické úvahy o tom, že žádný autor netvoří úplně izolovaně, ale vždy staví na něčem, co tu už bylo. Věta „často není důležité, jaký je obsah díla, ale kdo je jeho autorem“… 

Výhody stvořili ráj pro ty, co jsou v centru a peklo je zde pro ty co jsou daleko od centra a zde nemají výhody. To, co popisuješ, zní jako metafora nerovnosti mezi těmi, kdo žijí „v centru“ tedy v místě, kde jsou dostupné zdroje, příležitosti, kontakty a privilegia a těmi, kdo žijí „na okraji“ či „daleko od centra“, kde takové výhody chybí. Centrum je ráj, přístup k bohatství, vzdělání, kultuře, politické moci a sociálním sítím. Okraj je peklo, izolace, chudoba, horší služby, menší vliv, větší nejistota. Tento obraz se dá použít jak v doslovném smyslu, tak i v přeneseném. Decentralizace existuje jenom v… 

U počítačů restart dokáže zázraky, nebylo by možné použít restartování i v lidské civilizaci? U počítačů restart znamená vyčištění paměti, znovunastavení procesů a návrat k základnímu funkčnímu stavu. V lidské civilizaci něco tak jednoduchého udělat nejde, protože společnost je složitá síť vztahů, institucí, kultur a vzpomínek. Přesto se dají najít paralely. Lidé si často dělají „restart“ třeba formou dovolené, meditace, změny zaměstnání, životního stylu či prostředí. To jim pomůže znovu nabrat sílu a najít směr. Historie zná období velkých přerušení a nových začátků revoluce, pády říší, technologické revoluce. Ty fungovaly jako restart, ale často byly bolestivé a chaotické. Reformy, kulturní obrození, vzdělávací… 

Populismus pomocí salámové metody nenápadně nahradil kapitalismus a socialismus, vše se točí okolo našich závislostí a největší naší závislostí v současnosti je popularita. Vše je divadlo a obchod, nemilujeme už milionáře, ale milujeme celebrity. To, co popisuješ, se dá číst jako úvaha o posunu společnosti od tradičních ideologií (kapitalismu a socialismu) k něčemu, co bychom mohli nazvat „ekonomií pozornosti“ nebo „kultem popularity“.  Salámová metoda populismus postupně nahrazuje původní struktury (ekonomické i ideologické) drobnými kroky, až si nevšimneme, že realita je úplně jiná. Závislosti místo materiálních statků nebo třídních ideálů se hlavním motorem společnosti stala potřeba být viděn, slyšen, sledován. Popularita funguje jako…