Globální totalita se obecně odkazuje na představu, že by existovala jediná světová vláda nebo systém, který by měl absolutní kontrolu nad všemi aspekty společnosti na celém světě. Tento koncept se vyskytuje v různých formách v politické filozofii, science fiction a konspiračních teoriích.
Někteří příznivci této myšlenky tvrdí, že by globální totalita umožnila řešit globální problémy, jako jsou změna klimatu, světový hlad a nerovnost. Na druhé straně kritici argumentují, že by to vedlo k potlačování individuální svobody a diverzity a mohlo by vést k zneužití moci.
V současné době neexistuje žádný reálný plán nebo pokus o vytvoření globální totalitní vlády, a to především kvůli rozdílům v kulturách, politických názorech a ekonomických systémech. Místo toho jsou mezinárodní organizace, jako OSN, zaměřeny na spolupráci a koordinaci mezi různými zeměmi s cílem dosáhnout globální stability a udržitelnosti.
Je pravda, že ekonomické faktory hrají důležitou roli v celosvětových vztazích a v procesu globalizace. Avšak, globalizace není to samé jako totalita. Globalizace odkazuje na proces, kdy se ekonomiky, kultury a politické systémy různých zemí propojují a stávají se vzájemně závislými na globální úrovni. Tento proces se odehrává na základě dobrovolného obchodu, investic a technologické spolupráce mezi zeměmi.
Na druhé straně, totalita odkazuje na politický systém, kde jedna vláda má absolutní kontrolu nad všemi aspekty společnosti a potlačuje svobodu a lidská práva. Tyto dva pojmy se tedy nevztahují přímo k sobě a nelze je zaměňovat.
Je také důležité si uvědomit, že ekonomická globalizace může fungovat jak v demokratických, tak i nedemokratických zemích. To znamená, že i kdyby se v budoucnu objevil nějaký typ globální vlády, není nutné, aby to vedlo k totalitě. Pokud by taková vláda respektovala lidská práva, svobodu a demokratické hodnoty, mohla by být ekonomická globalizace stále udržována a rozvíjena s cílem dosáhnout globální prosperity.
Tento názor se často spojuje s mocenskými vztahy, kde má silnější a vlivnější strana tendenci chránit své vlastní zájmy a přehlížet potřeby nebo zájmy slabší strany. V politice i v ekonomice může být tento trend pozorován, kdy velké země, korporace nebo mezinárodní organizace prosazují své vlastní zájmy a vytvářejí výhody pro sebe na úkor menších zemí, společností nebo jednotlivců.
Avšak, nelze obecně tvrdit, že zájem velkého je vždy nad zájmem malého. Ve skutečnosti mohou vztahy mezi většími a menšími aktéry mít různé podoby a různé důsledky. Například, v některých případech mohou menší země, korporace nebo jednotlivci najít způsob, jak se stát výhodným partnerem pro větší země nebo korporace a využít toho ke svému prospěchu.
Dále je třeba si uvědomit, že v některých případech mohou vztahy mezi velkými a malými aktéry být založeny na spolupráci a vzájemném respektu. Například, v mezinárodních vztazích mohou větší země pomáhat menším zemím při řešení společných globálních problémů, jako jsou změna klimatu nebo boj proti terorismu. V obchodních vztazích mohou korporace spolupracovat s menšími firmami, aby vytvořily synergii a dosáhly společného růstu a výhod.
Celkově lze tedy říci, že názor, že zájem velkého je vždy nad zájmem malého, je příliš zjednodušující a nelze ho použít v každé situaci. Ve skutečnosti závisí vztahy mezi velkými a malými aktéry na mnoha faktorech a mohou mít různé podoby a důsledky.