Přeskočit na obsah

Bezcharakterní kariérismus u nás eliminoval víru v boha

Na počátku kariérismu je vůdce zvířecí smečky, z vůdce smečky evolučně vznikli; náčelníci, králové, císaři, šlechtici, prezidenti, ministři, celebrity, ředitelé atd. Kariérismus, slušný člověk se otřese, když uslyší toto slovo. Nemá totiž ve slušné společnosti dlouho dobrou pověst. O co ale vlastně kráčí? Jde o společensky nežádoucí formu jednání, kterou se psychopat snaží dosáhnout; popularity, peněz, svatosti, moci atd. Není těžké a možná ani zajímavé definovat kariéristu. Jde většinou o psychopata, který jde nahoru „přes mrtvoly“ jenom proto, aby dosáhl úspěchu. Pokud se ale na tento pojem a jeho nositele podíváme objektivně, musíme uznat, že kariérismu někteří lidé osudem předurčení, mají na to, jsou to průbojní lidé, kteří se nebojí sebevětších překážek k dosažení jimi vytčeného cíle.

Jsou nabiti energií, „mají lokty,“ pomocí kterých stoupají v žebříčku postavení stále výše a výše. Že přitom příliš nehledí na to, co jejich postupu říká okolí, to už je jiná věc. Kariérismem pochopitelně nemyslím běžnou snahu dosahovat lepšího postavení v zaměstnání nebo na politické scéně požadovanými schopnostmi. Hovořím o bezohledné snaze dostat se nahoru stůj co stůj, ať stojí, co to stojí. Pokud se ale podíváme do přírody, tam přece usilovná snaha dostat se ke korýtku je naprosto běžná, a taktéž tam nikdo nejedná v rukavičkách, ba dokonce mnohdy v cestě nahoru jde o život. Takže celkově řečeno, neměl by být brán kariérismus jako něco zcela zavrženíhodného, ale musí se respektovat určité meze tohoto jevu. 

Kariérismus je životní postoj, pokud ovšem přesáhne určitou hranici společenské přijatelnosti, může se stát psychickou nemocí, na kterou doplácí kromě spolupracovníků kariéristy i jeho rodina. Pokud kariérista zcela ztratí zábrany svého konání a ničí životy jiných, pak je třeba vhodnou formou kariéristovi ukázat meze, kam až může jít. Někdy ale kariérista, alespoň vizuálně, paradoxně působí až komicky. Jeho snaha zalíbit se těm nahoře, které ovšem hodlá rychle pozičně vystřídat pomocí podrazů, je občas i zábavná. Taktéž jeho snaha prosadit své názory na úkor jiných může být pojímána i s úsměvem, kdyby jeho konání nemělo pro jiné neblahé důsledky. 

Kariérista se může cítit tak nějak prozřetelností nebo osudem povolán k zisku vedoucího místa jako spasitel, a proto nelituje manipulací s lidmi, vytvářením různých rošád, jenom aby se dostal do nebeských výšin jako by byl bůh. Cítí své vedoucí postavení jako svaté poslání. Pokud ho dosáhne, je zpravidla opojen svým rozhledem z vrcholu egoistické pyramidy, cítí se předurčen k rozdávání svatých rad jiným, vnímá respekt ke své osobě jako něco zcela přirozeného a povinného. Při své cestě k vrcholu využívá známostí, kterým zprvu poklonkuje, aby je po předstižení odložil jako věc nepotřebnou. 

Nelibě nese ve svém okolí podobně se chovající psychopaty, konkurenci řeší opět nemilosrdným způsobem. Stojí ho veliké úsilí udržet se dlouho na místě kterého dosáhl. Bedlivě sleduje své okolí a včas zasahuje při ohrožení svého výhodného postavení. Skutečné přátele nemá, falešných přátel je v jeho okolí dostatek. Jako psychopat však tuší, že vše je zde dočasnou iluzí, protože psychopati v jeho okolí čekají na jeho chybu, aby jej mohli násilně eliminovat, z jeho dočasného vysokého postavení v organizaci nebo národě.

%d bloggers like this: