Mouchám je zcela jedno kdo je na fotce, a tak serou na fotku Petra Pavla v rámečku, nebo moderně na digitální monitor. V minulosti, kdy zde nebyli fotky ani monitory, srali mouchy zase na sochy bohů a králů, na mouchy neplatí žádná propaganda ani cenzura! Proč je zde tak silný kult osobnosti, který potřebuje propagandu a cenzuru, proč zde není jenom přirozená autorita u alfa jedince?
Po tramvajích po Národním divadle i po mřížích hrobu budu s tebou psáti sprostá slova. Na své sprosté školní sešity na Petřínskou rozhlednu, na uši cizích psů budu psáti insinuace svého snu. Však nechci jako Ježíš Kristus se dostat na nebesa před takovou vyhlídkou mi srdce i poklopec klesá vaše svoboda je pro mne ještě něco horšího než strach z prázdnoty, ať ji na rudo lakují já radši prstem kundy maluji.
Až naše nápisy bude číst kdo vstává denně v půl šesté do práce jsem si jist, že se dá nad zkázou světa do pláče. A až vyprázdním celou svou sračku přijde pravá epidemie šlaku. Bude mi pak to musím již teď pověděti přisouzeno otcovství všech bezprizorných dětí. Ministerští mrchožrouti a sliz z magistrátu zalkají nad osudem tohoto státu jenž jasně zamířil už k zhoubě na cestu nechá-li taková individua bez trestu.
Demonstrace všech poctivě a námezdně pracujících budou hájit svoje práva na ulicích. Internacionála všech dělnických a pokrokových stran rozezvučí celý flašinet svých hran za umírající zas buržoazní třídu jež v mojí podobě tak nestvůrně se odcizila lidu, jenž přece nezná jinou možnost, než se dříti za češ básníci mu pod nos vijí kvítí. Avšak všechno si to bude stejně rovno.
Na Hradčanech přesto stojí psáno: Hovno! Hovno vláda, hovno demokracie a hovno svoboda, hovno skvělá hospodářská prosperita národa, hovno mír a hovno práce, hovno sranda bez legrace, hovno krása hovno umění, hovno peníze bez reformy či s ní, hovno láska, hovno rodina, hovno domovy, jimž kouká hypotéka z komína, hovno na ulici, hovno v tramvaji, hovno na nebi, i v pekle skryté potají.
Hovno v hlavě, v srdci, v kalhotách, hovno na košili, na přirození i na botách, hovno v knihách, hovno v spořitelně, hovno mražené i špikované jemně, hovno bez hlavy i korunované, hovno smrdící i brilantinou mazané, hovno Marx a hovno papež, hovno revoluce, hovno vaše víra, hovno vaše pracovité ruce, hovno naděje, dokonce všech hoven meta, hovno vlast a hovno vývoj světa, hovno budoucnost, vás čeká, hovno z pokroku, hovno, kde domov můj.
Hovno, ty armádo otroků, s hovnem z hovna jste se narodili, v hovnu žijete až jste se uhovnili, pro hovno děláte, v hovnech milujete, od hovna k hovnu se váš život plete, hovno zbožnili jste, už jen ono, je vaše víra, hovno to jediné, co ve vašem světě neumírá, jen když máme Hovno, aspoň Hovínko, máme aspoň čmoud, když ne už k zatopení polínko, naše drahé Hovno! Pozlať nám ho pánbůh, to je vše z vědomí, že smrt nedává na dluh, ale protože vy všichni nemáte čím platit, koukáte se aspoň v hovnech ztratit. A vše, co máte je cenné, jak to hovno smradlavé.